Město Kelč představuje unikátní středověký urbanistický celek, který svým významem přesahuje daleko za hranice našeho „dvojregionu“ Valašsko-Kelečsko. Na rozdíl od pravěku a rané doby dějinné, kdy je minulost kelečského pahorku poznávána jenom díky archeologických nálezům, byl středověk znám pouze z písemných pramenů.
Tuto zdánlivou rovnováhu vychýlili výsledky nedávného archeologického výzkumu v prostoru mezi hasičským domem, náměstím a kostelem sv. Kateřiny. Na této ploše je projektována nová prodejna potravin a vzhledem na předpokládanou vysokou historickou hodnotu lokality byl zde nařízen předstihový výzkum. Vytyčeny byly dvě sondy o rozměrech přibližně 8 x 1,5 m vzdálené od sebe asi 25 m. Během exkavace bylo možné sledovat v obou objektech obdobný průběh. Po odstranění nejmladších vodorovných vrstev bylo odkryto mohutné raně novověké souvrství obsahující velký počet fragmentární keramiky a také několik zvířecích, potažmo lidských kostí. V spodní části se začalo projevovat nevýrazné prohloubení. Pod touto vrstvou leželo druhé šedočerné až černé souvrství, které vyplňovalo výraznou proláklinu orientovanou západovýchodním směrem (zbarvení půdy tmavlo s narůstající hloubkou) a to až na rostlé podloží. Tato vrstva obsahovala kolekci středověké keramiky, zvířecí kosti, zbytky dřevěných konstrukcí (kůly, desky, pruty), drobný kovový slitek s obsahem stříbra, část přešívaného koženého opasku hanzovního původu (Hanza byla středověkým obchodním spolkem operujícím v Severním a Baltském moři) a stříbrnou minci uherského krále Matyáše Korvína z roku 1461. Tuto stratigrafickou jednotku je možné datovat do vrcholného až pozdního středověku. V sondě B byla ještě pod touto černou vrstvou nalezena hruškovitá jáma vyhloubena do podloží, která se pojí s pravěkým osídlením kelečského pahorku.
Vzhledem na celkovou situaci je možné nález interpretovat jako opevnění města pozůstávající z příkopu s dřevěnou konstrukcí (pravděpodobně palisádou nebo zemním dílem). Jediná písemná zmínka o opevnění Kelče pochází z roku 1389, kdy olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburka slíbil převést právo odúmrti na měšťany a to za podmínky, že vybudují opevnění na své náklady. Dosud však nebyla existence fortifikace známá, protože historické prameny dále o této události nemluví. Archeologický výzkum v mnohonásobně větším měřítku na této výjimečné lokalitě bude pokračovat příští rok.
Článek otiskl Valašský Deník 9. 11. 2020, odkaz zde.
