Během návštěvy vsetínského muzea se můžete v průběhu prosince a zčásti i ledna těšit na nevšední a jistě i nezapomenutelný vizuální zážitek, neboť v prostorách galerie vystavuje „Mistr metamorfóz“ – sklářský výtvarník Jan Frydrych. Díky své řemeslné virtuozitě a originální tvůrčí invenci povyšuje nejen umělecké řemeslo na umění, ale dokáže okouzlit i úchvatným světem optických iluzí. Umožňuje totiž u vystavených objektů z optického skla vhled do jejich fascinujících, mnohorozměrných vnitřních prostorů.
Jan Frydrych žije a tvoří v severočeském kraji proslulém mnohasetletou sklářskou tradicí (ve Šluknově a Novém Boru). Absolvoval novoborské sklářské učiliště a vzdělání si doplnil na libereckém gymnázium a Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Krátce pracoval v Crystalexu Nový Bor a na tamějším sklářském učilišti vyučoval na oboru brusič skla-kulič. Pedagogické zkušenosti později uplatnil i při výuce brusičských technik v zahraničí: v USA, ve Francii či Japonsku. Vystavuje pravidelně zejména v zahraničí, méně pak v České republice.
Od počátku 80. let působí jako samostatný sklářský výtvarník a vedle své vlastní tvorby realizuje i návrhy předních českých sklářských umělců a designérů – např. René Roubíčka, Ivo Rozsypala, Bořka Šípka či akademického sochaře Václava Ciglera, významného vsetínského rodáka a čerstvého nositele státního vyznamenání.
Ciglerovy experimenty s optickým sklem inspirovaly Jana Frydrycha v jeho vlastní tvorbě. Přesto si dokázal najít svou „vlastní uměleckou cestu – rafinovanou, efektní, překvapivou, snadno rozpoznatelnou, přesto prostou, přirozenou a účelnou…“ (P. Nový). Ve svém „na milimetr přesném“ umění je schopen zúročit vizuální přednosti optického skla, a to dokonalou průzračnost a jiskřivost, lom světla a rozklad paprsku na duhové spektrum. Vytvořené objekty jednoduchých až minimalistických tvarů, jako jsou např. hranoly, jehlany, kužely, koule i polokoule, buduje jako malé architektury, a to sofistikovaně zevnitř, z mnoha dílčích částí, pomocí broušení a lepení, přičemž optické sklo kombinuje se sklem kobaltovým, resp. i s červeným, a s mikrovrstvou platiny nanesenou pomocí vakuového pokovení. Rozehrává tak úchvatnou podívanou, při níž lomem světla, odlesky i zrcadlením docílí důmyslných optických klamů. Tento „sklářský mág“ ovládá ještě jednu iluzionostickou dovednost: při minimalistické vnější formě dosahuje u objektů maxima vizuálního účinku!
