Ačkoliv se v září 1944 druhá světová válka pomalu ale jistě blížila ke svému konci, který měl nastat za několik měsíců v květnu 1945, válečné události v našem regionu ani zdaleka nekončily. Vzhledem k postupu Rudé armády byla vyhlášena K. H. Frankem mobilizace mužů ke stavbě opevnění a obranných zákopů na Moravě.
Také ve Valašském Meziříčí se v průběhu září začaly na několika místech kopat zákopy. První z nich se nacházely u kostela Svaté Trojice a Lidového domu. Tyto zákopy měly vzniknout za účelem ukrývání občanů, kteří se do nich měli schovat při případném bombardování. Součástí zákopů byly i německé Kochbunkery, tedy betonové válce, které měly za úkol posílit opevnění a sloužily i jako vchod do zákopů.
Meziříčský Lidový dům rovněž později sloužil jako ubytovací jednotka pro zákopníky, jejichž počet se odhadoval na několik tisíc. Stejně tak řada meziříčských škol počátkem roku 1945 už nesloužila svému původnímu účelu, ale místo toho se stala ubytovací kapacitou pro zmíněné zákopníky z takřka celého území protektorátu.
To ale nebyly jediné proměny města, které si na konci války Němci vyžádali. Ve Valašském Meziříčí bylo také vytýčeno několik míst, kde byly umístěné nádrže s vodou pro hašení požárů. Na území města se tyto nádrže nacházely například v areálu Ústavu pro hluchoněmé nebo v dnes již zaniklé aleji v Krásně.
Práce mužů totálně nasazených pro potřeby nacistického Německa byla těžká a pracující často trpěli nedostatkem potravin či ošacení. K takové práci byli ze strany místního velitelstva obvykle povoláni muži od mladého věku až do 60 let. Většina lidských zdrojů byla ale soustředěna do zbrojařského průmyslu, proto byl nedostatek pracovních sil pro jiné oblasti a účely velmi výrazný. A to natolik, že se totální nasazení začalo ke konci války vztahovat i na osoby ženského pohlaví.
Článek zveřejnil Valašský deník 9. 9. 2021, odkaz zde.
