Podzim znamenal pro děti v minulosti mnoho radosti, ale také povinností. Od dob Marie Terezie to byla především povinná školní docházka. Po návratu ze školy čekalo na děti mnoho práce v hospodářství, až do svátku sv. Martina především pasení dobytka. Naštěstí na sklizených polích už nemohl dobytek či husy nadělat tolik škody jako před žněmi, nebylo tedy nutné jej tak ostražitě hlídat, aby nevešly sousedovi do obilí. Děti se konečně mohly aspoň na chvíli věnovat svým radovánkám.

Větrné podzimní dny máme dnes nejčastěji spojené s pouštěním draků. Ač se to zdá k nevíře, tak tato záliba bývala v minulosti vyhrazena spíše městským dětem, na vesnici pak jen dětem bohatých rodičů. Důvod je nasnadě – papír nebýval běžně dostupným zbožím, a už vůbec ne papír barevný, který bylo potřeba na parádní „ocas“. V každé chalupě ale byly dostupné brambory. Drobné brambory si děti rády pekly v popelu, také jablíčko napíchnuté na prut se dalo na ohni opéct a pod očouzenou černou slupkou skrývalo voňavé mlsání. I sama příroda nabízela mnoho materiálu k různojakým výrobkům, stačilo jen trochu fantazie a z brambor ožívala pod rukama šikovných maminek i dětí úžasná strašidla či celá divadélka, kaštany, žaludy, šišky či šípky zase posloužily dětem k výrobě zvířátek. Kde se dařilo kukuřici, nechybělo v podzimních sychravých večerech vyrábění ošatek či kabel, a když zbyla chvilka, přišla řada i na půvabné postavičky z kukuřičného šustí.

S blížící se zimou pomalu v chalupách utichal hospodářský ruch (vše mělo být hotové do svatého Martina), šetřilo se otopem, jídlem, osvětlením i silami, aby vše vydrželo do dalekého jara. Počátkem listopadu brzy se stmíváním se ale rozzářily tisíce světýlek v zahradách posledního odpočinku k uctění Památky vše zemřelých. Světlo a oheň vždy hrály významnou roli v obřadech a magii, uctívali ho i Keltové, pro které se začátkem listopadu zároveň začínal nový rok. V těchto dnech se také v minulosti na Valašsku rozsvěcovaly ve všech chalupách svíčky, stavěly se do svatého kúta či do okna a jejich světlo muselo vydržet do půlnoci, aby ukázalo duším předků cestu domů…

Do Dušiček je sice ještě daleko, ale vzpomenout na své předky, a to i prostřednictvím jejich pravděpodobných zálib, můžete kdykoliv. A pokud hledáte tu správnou inspiraci, můžete se vypravit třeba do muzea – ve dnech blížících se školních podzimních prázdnin se můžete ve všech třech zámcích spravovaných Muzeem regionu Valašsko inspirovat časy vskutku dávno minulými, upéct si obřadní pečivo či si vyzkoušet vlastnoručně hračku z přírodnin, které bývaly k dispozici všude tam, kde bylo do kapsy hluboko a na městský jarmark pro zručnými řemeslníky vyrobenou hračku daleko.

Článek zveřejnil Valašský deník 25. 10. 2022, odkaz zde.