Na první pohled by se mohlo zdát, že letní obloha není příliš atraktivní. Soumrak začíná pozdě, noci jsou krátké a i ta tma je taková šedivá a ne černá jako v zimě. Pokud se však přes tyto drobnosti přeneseme, zjistíme, že léto má milovníkům hvězdného nebe co nabídnout.

Pro začátek zůstaneme v naší Sluneční soustavě. V čase prázdnin naši pozornost jistě upoutají dvě největší planety Jupiter a Saturn. Na obloze budou obě během léta nápadně blízko u sebe a zároveň nedaleko stříbřitého pásu Mléčné dráhy. Taková situace znovu nastane až v roce 2079. Už malý dalekohled nám nabídne pohled na tanec čtyř Galileovských měsíčků Jupiteru či rozsáhlý systém prstenců kolem Saturnu. A to vše na pozadí obrovského množství hvězd naší Galaxie.

Noc z 12. na 13. srpna již tradičně patří Slzám svatého Vavřince, tedy maximu meteorického roje Perseid. Radost z pozorování nám ale bohužel opět pokazí Měsíc. Ten sice bude těsně po poslední čtvrti, ale zároveň to znamená, že bude svítit na obloze po celý optimální čas pro pozorování.

Léto ale nabízí i krásné pohledy do vzdáleného vesmíru. Oblíbenou zastávkou při prohlídkách oblohy bývá souhvězdí Lyry. V něm nás, mimo dvojhvězdu Epsilon Lyrae, jistě zaujme i planetární mlhovina M57, která má podle svého tvaru název Prstencová. Pozornost si zaslouží i snad nejkrásnější kulová hvězdokupa severní oblohy M13, kterou nalezneme v sousedním souhvězdí Herkula. Již malý dalekohled nám ji ukáže jako kulatou mlhavou skvrnku zjasňující se ke středu. V přístroji s průměrem objektivu okolo 10 centimetrů již můžeme spatřit i nejjasnější stálice hvězdokupy. Ve skutečnosti se jedná se o společenství stovek tisíc hvězd, které jsou soustředěny v prostoru o průměru přibližně 200 světelných roků.

Letní noci nám nabízí spoustu zajímavých námětů k pozorování, takže nezbývá, než si přát, aby nám vycházelo počasí.