V neděli 13. října 2019 zemřela vzácná a skromná žena, vynikající etnografka a muzejnice srdcem i činem Eva Urbachová.

Narodila se před 95 lety v Brně, kde po studiích lingvistiky a národopisu odstartovala svou muzejní kariéru.

 V oboru pak úspěšně pokračovala na Valašsku, kam se s rodinou v roce 1955 přestěhovala. Právě zdejší region, který si uchoval řadu autentických projevů lidové kultury, se pro mladou etnografku stal doslova badatelským rájem. Brzy začala s terénním výzkumem lidového kroje a roku 1960 nastoupila jako etnografka do vsetínského muzea, kde pracovala více než 30 let.

Svou pestrou muzejní činností uchovala pro další generace paměť na mizející staré Valašsko. Ať už prací v terénu, kde písemně, fotograficky či sběrem hmotných dokladů dokumentovala zanikající obory domácké výroby, lidový oděv a vůbec projevy každodenního i svátečního života. Anebo prací v depozitářích, kde povyšovala pro mnohé staré harampádí na cenné sbírkové předměty tím, že je odborně určila a utřídila.

Její první zaměstnavatel v Etnografickém ústavu brněnského muzea, vážený etnograf Ludvík Kunz, ji charakterizoval slovy: „Jó, Urbaška! To, je pracant ...“ Byla to právě její pracovitost, obdivuhodná erudice a systematičnost, díky nimž vznikla nejen hodnotná fotografická a průkopnická filmová dokumentace, řada odborných i popularizačních článků či publikací, besed a přednášek, desítky výstav, ale zejména profesionálně zpracované etnografické sbírky dnešního Muzea regionu Valašsko.

Další významný etnograf a blízký přítel Karel Pavlištík o ní zase napsal, že: „patří k lidem, kteří pracují s elánem a ve vší skromnosti, jimž životní uspokojení přináší vědomí, že konají to, co je potřebné vykonat pro obor, s nímž spojili svůj životní osud“. A osudem Evy Urbachové bylo právě muzeum. Jak sama uvedla v jednom z rozhovorů v roce 2004: „do konce svých dnů budu muzeu fandit“. A také tak činila – ještě donedávna spolupracovala na korekturách muzeem vydávaného časopisu Valašsko, vlastivědná revue, se zájmem sledovala dění v oboru a byla ochotnou rádkyní mladším muzejním kolegům.

I její pozemský čas se však naplnil a tato vzácná osobnost odešla do muzejního nebe. Památka na ni však zůstává hluboko v našich srdcích i v bohatém a mnohostranném díle, které za sebou zanechala.