Každý, kdo v průběhu letních prázdnin navštívil centrum Valašského Meziříčí, si určitě povšimnul čilého stavebního ruchu na uzavřené Poláškově ulici. Během stavebních prací, které vyvolala výměna kanalizace, se k dílu dostali jak památkáři, tak archeology Muzea regionu Valašsko. Poláškova ulice patří totiž mezi nejvýznamnější a nejhodnotnější historické celky nejenom ve Valašském Meziříčí, ale také v rámci regionu, o čemž svědčí například i tři zde stojící, v jádru renesanční domy, které jsou zařazeny mezi kulturní památky (č. p. 80/5, 81/3 a 82/1). Samotná ulice je však mnohem starší – její vznik je možné spojit se založením a následným konstituováním města, které započalo pravděpodobně již v závěru 13. století. Staré mapy ukazují, že v horní části ulice později stála kamenná hradba posilněná příkopem a také, že tu tekl menší potok.

Archeologickým výzkumem byl zatím odkryt renesanční sklep a soustava kamenných odpadových kanálů. Masivní kamenný sklep patřící rohovému domu č. 75/15 s přibližnými rozměry 4 m na délku a 2,4 m na šířku byl orientován delší stranou v směru ulice. Závěr obloukové segmentové klenby (tedy její nejvyšší bod, nazývaný i klenák) se nacházel zhruba pod obrubníkem chodníku v hloubce asi 2 m od úrovně terénu. Sklep byl zasypán až po patky klenby směsí sutě a hlíny, která obsahovala odpad zejména ze začátku 20. století. Vchod byl zazděn a prostor tedy již nebyl propojen s komplexem mladších, nejčastěji barokních sklepů, jejichž existence je všeobecně známa. Na původní, již zaniklou stoku, do které byl zatruben zmíněný potok (vývod tohoto zatrubení do Bečvy byl muzejními archeology objeven nedaleko WC na Mostní ulici) bylo napojeno několik kamenných kanálů vybudovaných pravděpodobně v závěru 18. století, které odváděly odpad z jednotlivých domů. Zajímavým zjištěním bylo nalezení dřevohlinitého roštu, který posloužil jako vyrovnávka a stabilizační prvek pod jedním z kanálů v podmáčeném prostředí horní části ulice.

Z výše uvedeného je zřejmé, že aktuální stavební práce na Poláškově ulici přinesou, kromě zlepšení místní infrastruktury, také množství informací k hlubšímu poznání dějin Valašského Meziříčí. Proto Vás prosíme o pochopení nejen pro stavaře, ale také pro archeology, kteří doslova v „potu tváře“ dobývají naši společnou minulost.

Článek otiskl Valašský Deník 2. 9. 2020, odkaz zde.