Pohádky a pověsti patří neodmyslitelně ke kultuře Valašska. Úzce spjaté jsou s vypravěčskou tradicí, kde byly tyto kratochvilné příběhy vyprávěny hlavně během dlouhých zimních večerů při drobné práci. Nebyly však určeny jen dětem, ale i dospělým posluchačům.

Tyto příběhy jsou ovlivněné životem v tvrdých podmínkách Valašska. Krajina zde hraje důležitou roli a většina kladných hrdinů pochází z řad chudých obyvatel. Pro valašský lid je typická silná religiozita a pověrčivost. Nejednou se setkáváme s naivním chápáním přírodních jevů nebo úkazů. Známe několik pověstí o skalách posetých po Valašsku, jež jsou dílem čerta. Nadpřirozenem jsou poznamenána hlavně významnější geografická místa, kupříkladu hora Radhošť. Dle tradice se tam nachází vchody do podzemí, „ďúry“, kde jsou ukryté poklady, nebo zde žije drak. A tu se setkáváme i s postavou čaroděje, černokněžníka, nebo „kůzlířa“. Ten zde údajně žije v krásném podzemním paláci, a většinou lidem pomáhá. Ví, kde jsou ukryté poklady, a dokáže také léčit.

Na přelomu 19. a 20. století se setkáváme se sběrateli těchto příběhů, kteří je zapisovali a vydávali. Byl to třeba B. M. Kulda a jeho Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry, nebo M. Kulišťák a sbírka O stodolovém mistru, kterou převyprávěl a vydal J. Strnadel. Postava čaroděje se objevuje i ve sbírce pohádek J. Mahena Co mi liška vyprávěla. Právě ve vydání z roku 1922 zdobí knihu ilustrace vsetínského umělce Františka Hlavici. Postava mága má dlouhý špičatý klobouk, hůlku a tmavý plášť. Malby jsou charakteristické svou monochromní či tlumenou barevností.

Z velkého výčtu sběratelů valašských pověstí nemůžeme opomenout malíře Jana Kobzáně. Z dětství ovlivněn lidovým vypravěčem z rodného Liptálu, vydává sbírku O zbojníkoch a pokladoch z Moravského Valašska, nebo sbírku U počátků vod. Mimo jiné ilustruje i pohádky jiných autorů, jako například Starozlínské pověsti K. Pekárka. V této jeho pozdější tvorbě se setkáváme s dynamickou, rychlou kresbou. Ve 20. letech 20. století byly jeho ilustrace ale ještě pečlivě vykresleny. Vidíme to tak i na představované kresbě Černokněžník a drak. Čaroděj se neohroženě vznáší, plášť mu vlaje ve větru, a pod ním vidíme lesnatou krajinu s ohýbajícími a lámajícími se stromy. Dle pověstí totiž čaroděj jako jediný dokáže osedlat draka, a při jeho přeletu nad krajinou nastává silná bouřka.

Tyto poutavé příběhy našich předků dávají ponaučení i do dnešních dnů. Zpestřením jsou krásné ilustrace regionálních umělců. Stačí si jen zalistovat ve staré knize a znovuobjevit hodnoty dávných věků.