S blížícím se znovuotevřením valašskomeziříčského zámku Kinských po jeho tříleté generální rekonstrukci se hodí připomenout osobnost posledního šlechtického majitele tohoto objektu z rodu, který mu dal své jméno. A nebyly to osudy ledajaké. O Rudolfovi hraběti Kinském (1854–1921) bylo napsáno a řečeno mnohé, zdaleka ne vždy se jednalo o zprávy pozitivní. Neunikl ani pozornosti redaktorů společenského týdeníku vídeňské smetánky, Wiener Salonblatt. Na rozdíl od hraběte Seilerna, který krásenský zámek získal v roce 1913 v dražbě, žil spořádaným rodinným životem a o němž v týdeníku takřka nejsou zmínky, informace o Rudolfovi se v něm objevují s železnou pravidelností.

Poprvé je mu větší pozornost věnována už v roce 1885, kdy je vzpomínám v souvislosti se smrtí svého otce, hraběte Eugena, coby nový majitel krásenského panství. V desetiletích na přelomu 19.–20. století pak plnily stránky týdeníku zmínky o jeho osobě doplněné superlativy jako „pravý kavalír“, „miláček vídeňských salonů“, „moravský šlechtic“ či „přívětivý hostitel“ vcelku pravidelně. Díky nim se dozvídáme, že Rudolf byl vášnivým milovníkem sázek a koňských dostihů, hostitelem četných šlechtických zábav či radovánek nebo vynikajícím jezdcem na koni. Této dovednosti užil hlavně při šlechtických honech, které pořádal i na krásenském panství. Jeho první manželka, oblíbená hraběnka Alžběta Wilczková, při těchto příležitostech vynikala svou „vlídnou milou povahou“ a půvabem. Že tyto vlastnosti nebyly tou správnou „výbavou“ do manželství s proslulým vídeňským bouřlivákem, je nabíledni a zpečetěno nakonec bylo i úředně – rozvodem manželství Rudolfa a Alžběty v roce 1901. Nutno říci, že po rozvodu už to šlo s Rudolfem pouze z kopce. Rudolf na sebe přitáhl pozornost i ve vyšetřování okolností smrti Aloise Mikyšky, majitele meziříčské záložny. V souvislosti s naším krajem příspěvky o Rudolfovi končí v říjnu roku 1913, kdy „byl v Krásně soudní prodej zbytku rozsáhlého majetku hraběte Kinského, a sice dvůr, zámek, park s pozemky v Jasenici, Bynině, Krhové a Mštěnovicích uskutečněn. Hrabě Rudolf, v minulosti jeden z nejzámožnějších moravských šlechticů, přišel do záhuby, jeho statek byl letos kousek po kousku v exekuci prodán a nyní přišla na řadu poslední část“… Vůbec poslední zmínka je Rudolfovi věnována právě přes sto lety – v souvislosti s jeho úmrtím v rakouském lázeňském městečku Kaltenleutgeben. Tehdy je naposled vzpomenut jako „famozní jezdec na koni a sportsman“, „duchaplný a výjimečný kavalír“ a „miláček v přepychových kruzích“.