Historie lapidária

Muzejní lapidárium Trojice se nachází v areálu bývalého hřbitovního kostela Nejsv. Trojice ve Valašském Meziříčí. Památkově chráněný polodřevěný kostel je příkladem provinciální slohové církevní stavby ze 16. století s přístavbami z období baroka. V architektonickém tvarosloví se dozvuky gotického slohu pojí se záměrnými gotizujícími reminiscencemi a barokním slohem.

První zmínka o hřbitovním kostelíku sv. Trojice pochází z r. 1605. Jeho malá boční kaple je z r. 1754. Z téže doby je i dřevěná loď kostela lemovaná zvenčí ochozem. Uvnitř je zasazen ve zdi náhrobní kámen s plastikou rytíře Jana Žernovského z Žernoví z r. 1585.

Roku 1908 se jednalo o jeho zbourání, ale zásahem předsedy MS prof. E. Domluvila byl kostelík upraven pro bohoslužby studentů z gymnázia. Na svátek sv. Trojice se tu konaly poutě a sloužily bohoslužby.

Roku 1919 byl zrušen hřbitov kolem kostela. Liturgickou funkci plnil kostel do 50. let minulého století. V roce 1963 byl předán k muzejním účelům. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nechalo opravit střechu a dosadilo kostelík novou vížkou.

Vlastivědný ústav ve Vsetíně převzal objekt do své správy v roce 1971. Po opravě a rekonstrukci byla v roce 1980 zpřístupněna první expozice lapidária. Ve druhé polovině 90. let si budova vyžádala rozsáhlou památkovou obnovu a v roce 2001 zde byla otevřena obnovená muzejní expozice - lapidárium.