Ve čtvrtek 23. ledna uplyne přesně 80 let od úmrtí MUDr. Františka Sovy – lékaře, komunálního politika a národopisného pracovníka, který se svou činností nesmazatelně zapsal do historie Vsetína.
Sova se narodil 10. 11. 1853 v Kyjově , kde jeho otec působil jako pekařský mistr. Pro jeho pozdější životní i profesní dráhu bylo směrodatné studium na brněnském gymnáziu, kde se stal Sovovým třídním profesorem spisovatel a sběratel lidové slovesnosti František Bartoš. Ten v Sovovi rozvinul národní cítění a podnítil jeho lásku k lidové kultuře. Po ukončení gymnázia Sova vystudoval Lékařskou fakultu ve Vídni. Po promocích absolvoval vojenskou službu v Opavě a následně povinnou lékařskou praxi v Nemocnici u svaté Anny v Brně. Následně získal místo městského lékaře ve Vsetíně, kde se také roku 1882 přestěhoval. Na Valašsku působil až do konce svého života. Byl dvakrát ženatý. S první ženou Růženou, která zemřela roku 1907, měl čtyři děti. Druhé manželství s Bibianou roz. Václavkovou bylo bezdětné.
Mimo lékařskou praxi se s elánem sobě vlastním zapojil i do veřejného života rozrůstajícího se horského městečka. Jako vážená osobnost se stal městským radním, v zastupitelstvu se mimo jiné zasloužil o vybudování městské elektrárny, nemocnice a vodovodu. Podporoval také šíření vzdělání na patřičné úrovni, jako předseda školní rady inicioval stavbu školské budovy v Semetíně či moderní školní budovy na vsetínském Dolním městě. Mimo to si našel čas aktivně se zapojit i do rozvíjejícího se spolkového života, také se spolupodílel na prezentaci Vsetínska na Národopisné výstavě v Praze roku 1895. Stál spolu s jinými osobnostmi města u počátků vsetínského Sokola anebo Spolku dobrovolných hasičů. Ve vzdělávacím spolku Snaha zpíval v pěveckém sboru, působil jako divadelní režisér a v neposlední řadě zde vedl do roku 1920 knihovnu. Knihy z ní se staly základem Masarykovi městské knihovny ve Vsetíně založené roku 1921.
Valašská lidová kultura Sovovi učarovala, snažil se tedy její uchování pro další generace, kdy sbíral hmotné památky, fotografie, plakáty, knihy, lidové kroje či nářadí. Tato sběratelské činnost vyvrcholila roku 1924 založením Okresního Sovova muzea (předchůdce dnešního Muzea regionu Valašsko), na kterém se podílela jeho žena Babiana a profesor Josef Válek. Poté co Sova v roce 1925 odešel do penze, zůstal ve veřejném životě nadále aktivní, za svou veřejnou činnost byl také odměněn titulem Čestný občan města Vsetína. František Sova zemřel 23. 1. 1940 v požehnaném věku 86 let. Pohřben je na vsetínském hřbitově.
