Využijte poslední přiležitosti a navštivte v Galerii V Poschodí na vsetínském Dolním náměstí výjimečnou výstavu věnovanou manželům Podešvovým – ikonám regionálního umění (5. 9. – 1. 11. 2019). Výstava byla zrealizována při příležitosti 40 let od úmrtí malíře Františka Podešvy (1893–1979) a 25 let od skonu spisovatelky Marie Podešvové (1901–1994).

Umělecká výstava je ojedinělá hned z několika úhlů pohledu:

1. výběr z malířského díla Františka Podešvy je doplněn o literární tvorbu jeho manželky, spisovatelky Marie Podešvové;

2. vystavené obrazy pocházejí výlučně za soukromého majetku, čímž má návštěvník jedinečnou možnost setkat se s díly, která nejsou veřejně přístupná;

3. výstava byla zrealizována ke křtu reprezentativní publikace o životě a díle manželů Podešvových z pera PhDr. Dalibora Maliny a tato dvojitá monografie je ve výstavě prezenčně k dispozici.

Na komorní výstavě je k vidění více než 25 obrazů, které představují sondu do malířovy tvorby v rozpětí od rané až po její pozdní fázi. Nejstarším dílem ve výstavě je umělcův první portrét z roku 1912, kdy mu bylo 19 let a začínal studium na pražské Akademii výtvarných umění, a jednou z posledních maleb je obraz Hečení z roku 1976, který namaloval coby odmdesátiletý kmet ve svém ateliéru v rodinné vile na Soláni a který je dokladem jeho inspirace valašským venkovem. Početně jsou ve výstavě zastoupeny zejména figurální scény (od 1922) a portréty (1912–1938), ojediněle pak květinové zátiší (40. léta), skica k nástěnné malbě pro presbytář kostela na Hutisku (1950) a krajina (1929). (Krajinářství, resp. malbě vedut, se zabýval jen okrajově, popř. používal krajinný rámec jen jako kulisu pro figurální výjev.)   

Milovníky výtvarného umění první republiky jistě potěší, že polovina prezentovaných maleb pochází právě z tohoto období.  K těm nezapomenutelným dozajista patří např. Očko (1923), Žlutý akt (1924), Architekt Grund (1925), Dítě s jablky (1932) nebo Démétér učí Triptolema orbě (1932).

Zpočátku byl František Podešva ovlivněn secesně symbolistním, poetickolyrickým dílem svého učitele z akademie, malíře Jana Preislera. Zkraje 20. let se ve svém díle vyrovnával i s podněty dobového expresionismu, zejména s výrazovými kvalitami barev. Svou osobitou uměleckou polohu ovšem nalezl v širokém proudu českého neoklasicismu 20. let, kdy maloval věcná zátiší, kultivované a výrazově ztišené portréty a idylicky pojaté mytologické antikizující scény. Zásadní vliv na jeho uměleckou orientaci měl studijní pobyt v Paříži (1925), kde na státní stipendium studoval u Františka Kupky. V roce 1925 se z Brna přestěhoval do Prahy a o rok později se oženil se svou celoživotní družkou, spisovatelkou Marií Jaruškovou. Žil v centru pražského kulturního a společenského dění. Intenzivně vystavoval a ve 30. letech se mu podařilo zrealizovat samostatnou výstavu v Poznani a několikrát také v Paříži. Hodně cestoval, opakovaně se navracel do Itálie a Francie, navštívil Španělsko (na výstavě je ke zhlédnutí mimořádný obraz Španělská krajina z roku 1929). Vedle své rozsáhlé užité umělecké tvorby se v té době věnoval malbě portrétů, květinových zátiší a především figurálních výjevů: zprvu na náměty z antické mytologie a kolem poloviny 30. let již výhradně na motivy inspirované lidovou kulturou Valašska. Po přesídlení rodiny Podešvovy z Prahy na Soláň se pak valašská tematika stala v jeho díle dominantní.

Z novoklasicismu se zformovala i jedna z podob Podešvova figurálního realismu: do krajinné kulisy či náznaku venkovského interiéru vsazoval typizované, robustní, sošně stavěné postavy Valachů s emocionálně zklidněným výrazem a s úspornými gesty (na výstavě např. Zvěstování, 1942). Užíval hutných nánosů barevných past a doslova hnětl plasticitu objemů, vervní linkou fixoval obrys postavy a bohatě strukturovaným rukopisem charakterizoval povrch a kvalitu materiálu. V další poloze své figurace využíval tvarovou nadsázku (např. Vyškeřák, 50. léta 20. století) a vyjádřil tak krajovou, etnickou rázovitost i povahové rysy prostých Valachů, popř. se mu podařilo postihnout vliv prostředí a životního stylu na fyziognomii venkovského člověka.

František Podešva byl především vynikající portrétista a figuralista, což ocenili i návštěvníci probíhající vsetínské výstavy. Jeden z nich do návštěvní knihy poznamenal: „I v tak skromném prostoru se Vám povedl udělat výběr, který má výbornou výpovědní hodnotu o díle Fr. Podešvy. Obzvláště soubor portrétů … v čele s srchitektem Grundem.“

Pokud byste se chtěli o životě a díle Františka Podešvy (i jeho paní Marie) dozvědět více, stačí se začíst do výpravné publikace Dalibora Maliny Věděl jsem, že tady budu jednou žít (2019) a prolistovat si její bohatou obrazovou přílohou. (Zakoupit si ji můžete např. ve Vsetíně v knihkupectví Pavel Kalouš.)