Velikonoce – svátky obnovy života jsou v křesťanském pojetí oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, v lidovém prostředí zase znovuzrození přírody. Dodnes se o těchto dnech praktikuje množství zvyků a magických úkonů, vycházejících z pradávných tradic začínajícího jara, i z tradic křesťanských. U mnohých z nich už jsme na jejich původní význam zapomněli. Pojďme si ho tedy připomenout.
Velikonoční neděle
Nevýznamnějším a nejradostnějším dnem Velikonoc je pro křesťany Velikonoční neděle, nebo také Boží hod velikonoční. O tomto největším církevním svátku si věřící připomínají Kristovo vzkříšení. Tento radostný den slavili lidé nejen návštěvou sváteční mše v kostele, ale také dobrým jídlem. Konečně totiž skončil dlouhý čtyřicetidenní půst.
Velikonoční obřadní pečivo
Nejčastějším velikonočním pokrmem bylo dříve pečivo z kynutého těsta zapečené s potravinami v postní době zapovězenými – masem, klobásou nebo slaninou a celými vejci i se skořápkami. V různých částech Valašska mělo jinou podobu i název – mazanec, baránek, baba, babička, babůvka aj. Beránci a mazance v dnes známé podobě ze sladkého těsta se začaly objevovat až později.
Svěcení pokrmů a jejich moc
Velikonoční pokrmy – pečivo, maso či vejce se o tomto dnu v kostele světily, čímž nabývaly zvláštní moci. Po vysvěcení se s nimi spěchalo z kostela domů. Věřilo se totiž, že kdo bude doma první, bude nejdříve hotov s polními pracemi. Doma se posvěcené jídlo rozdělilo mezi stolovníky, každý z něj pojedl, aby byl zdráv. Kosti z masa se zastrkovaly do krtčích děr, aby krtek neškodil, skořápky se házely do studny, aby bylo dost vody.
Velikonoční pondělí
Velikonoční pondělí bylo na rozdíl od předchozího dne svátkem zcela lidovým, souvisejícím s příchodem jara a nového hospodářského roku.
Pomlázka
Pro tento den je nejcharakterističtějším zvykem pomlázka, jejíž kořeny spadají až do středověku. Na Valašsku má řadu názvů – šmigrúst, mrskačka, šlahačka, šibačka a podobně. Hlavním prvkem tohoto obřadu bylo odjakživa mrskání rostlinnými omlády, jejichž prostřednictvím se na mrskanou osobu měla přenést svěžest a zdraví mladého proutku či větvičky. Na Valašsku se věřilo, že mrskáním mladými pruty se zabrání „oprašivění“ a vůbec kožním chorobám. Na Valašsku se v minulosti provozovala i "robská mrskačka", při níž dopřály ozdravnou kůru ženy mužům či dívky clapcům. Odehrávala se buď v pondělí odpoledne nebo v úterý.
Nástroje velikonočního mrskání
Nejčastějším nástrojem velikonočního mrskání bývají na Valašsku spletené vrbové pruty (nazývané většinou tatary, či korbáče), nebo větve jalovce. Dříve se k tomuto účelu užívalo březových nebo modřínových větviček, rákosek či kořenů lékořice. Širokou pestrost „bicích“ nástrojů i význam tohoto obřadního bití dokládá i básnička, která se při pomlázce na Valašsku říkávala:
„Neboj ty sa moja milá, neboj ty sa metličky,
aspoň ti neoprašivjá, tvoje pěkné nožičky.
Metlička a jaloveček, to je dobré koření,
to pomáhá každéj cérce od všeckého bolení.“
Součástí pomlázky bylo též namáčení děvčat v potoce nebo polévání vodou, což mělo pro máčenou osobu očistný význam.
Malovaná vajíčka
Za šlehání bývali muži obdarovávání plným vařeným malovaným vajíčkem, které symbolizovalo zrození, život či plodnost, zároveň se jeho prostřednictvím daly vyjevit i milostné city. V našem regionu se vajíčka zdobila zejména dvěma tradičními technikami: batikováním – vykrýváním vzoru včelím voskem a následným přebarvením (Vsetínsko, jižní Valašsko, Vizovicko) a vyškrabováním - vzor se vyrýval na nabarvené vejce (Valašskomeziříčsko a Rožnovsko). Obvyklé bylo i leptání vzoru kyselinou či ovazování rostlinných částí. Vajíčka byla zdobena rozmanitými motivy, nechyběly ani nápisy, především milostné, jako na příklad:
„Toto vajíčko tobě dám,
protože ťa ze všech chlapců
najvjéc ráda mám.“
Reagovaly též na různé neřesti, třeba na s oslavou Velikonoc spojeným nadměrným užíváním alkoholu:
"Nepij, synku, slivovice,
propil bys aj nohavice."
Jaké velikonoční zvyky se udržují ve vaší rodině či obci? Podělte se o ně, a přispějte tak k jejich zdokumentování. Ve formě textů či fotografií je prosím zašlete na e-mail: fohlerova@muzeumvalassko.cz. Děkujeme.
