Vsetínsko, potažmo oblast celého Valašska, se díky místním přírodním podmínkám usnadňující život v ilegalitě stalo místem působení početné skupiny odbojářů, jejichž počet a aktivity výrazně narůstaly od podzimu roku 1944 až do osvobození na jaro 1945. K rozsahu odbojové činnosti nemalou měrou přispěla odvaha a odhodlání místních obyvatel, kteří neváhali s nasazením vlastního života ilegální aktivity podporovat ať materiálně, finančně či osobním zapojením. Partyzáni byli na pomoci obyvatel zdejších vesnic a pasek bytostně závislí a nemohli by bez ní fungovat. Lidé partyzánům pomáhali nezištně z vlastního přesvědčení, ač si byli vědomi rizika, které jim hrozí. Mnoho obyvatel kraje na to doplatilo životem, nejvíce byly represe vůči civilnímu obyvatelstvu vystupňovány v posledních měsících války, kdy došlo k vypálení několika usedlostí a k zastřelení desítek civilistů.

Juříčkův mlýn
Usedlost se nacházela v údolí na okraji Leskovce. V říjnu roku 1944 zde vybudovali úkryt, ten měl původně sloužit jako útočiště rodiny konfidenta Františka Bednáře, používal jej Josef Sousedík a později sloužil jako ošetřovna členů brigády Jana Žižky (byl zde léčen i major Murzin). Gestapo se o úkrytu dozvědělo na základě informací konfidenta Františka Bednáře. Ráno 3. dubna 1945 mlýn obklíčily nacistické jednotky  ZbV komanda, Jagdkommanda a gestapa. Rodina hospodáře Jana Juřička byla zatčena a poté se strhla přestřelka s partyzány v bunkru, během níž zahynuli partyzáni (dva byli zastřeleni jeden se zastřelil sám a jeden se vzdal), dalším dvěma se podařilo v nastalém zmatku ukrýt v mlýnském náhonu. Na akci nejvíce doplatila rodina hospodáře, ten byl se svou ženou a dvěma dcerami (16 a 13 let) u mlýna popraven, jeho syn (18 let) se udusil ve chlévě.

Ploština
Pasekářská osada, jejíž obyvatelé poskytovali zázemí oddílu partyzánů z brigády Jana Žižky pod velením Alexandra Kotljarova. O této činnosti se na základě informací konfidentů (Baťa, Machů) dozvěděli představitelé nacistického represivního aparátu. Rozhodli o uspořádání exemplární výpravy, která měla za cíl zničit partyzánský oddíl a potrestat jeho podporovatele z řad pasekářů. 19. dubna 1945 vyrazila z Vizovic trestná výprava v čele s oddílem SS-Jagdgruppe 232 „JOSEF“ na Ploštinu. Už po cestě brali nacisté rukojmí lidi z okolních vesnic, kteří pracovali v blízkosti Ploštiny na poli či v lese. Trestné výpravě se partyzány na Ploštině zastihnout nepodařilo, jelikož stihli z Ploštiny uprchnout. Odešla i většina místních obyvatel, v osadě zatkli nacisté čtyři lidi. Přítomní konfidenti označili zatčené lidi jako ty co partyzánům pomáhali, nacisté poté vypálili všechny místní usedlosti a ze zajatých obyvatel zavraždili 23 mužů a 1 ženu, další 4 lidi zabili v okolí. Po válce se Ploština stala symbolem nacistické krutosti a přeživším rodinám zde postavili nové domy a v roce 1975 zde byl vybudován monumentální památník.

Prlov
Obec Prlov obklíčilo 23. dubna 1945 zhruba 600 příslušníků ZbV komanda 31 z Vizovic a speciálního oddílu SS-Jagdgruppe 232 „JOSEF“. Tyto oddíly vypálily čtyři dny předtím Ploštinu. Občané Prlova aktivně spolupracovali s partyzány, což neuniklo nacistickým představitelům. Po obklíčení vesnice byli její obyvatelé nahnáni do místního hostince. Na základě výpovědi zatčeného partyzána byli vybráni místní partyzáni a jejich podporovatelé. Přesto, že výslechy probíhaly velmi krutě, nikdo z nich nepromluvil. Po výsleších bylo patnáct lidí zadržených upáleno v 8 místních usedlostech, tři aktivní partyzány později pověsili u Bratřejova. Jeden muž, který toho dne unikl z hořícího domu, byl zatčena a později za živa zahrabán v Hošťálkové na zámku, jednoho zatčeného zastřelili ve Vizovicích.

Lažova usedlost v Huslenkách
Josef Laža zformoval ke konci roku 1944 malou odbojovou skupinu. Poté, co do skupiny proniklo několik provokatérů ruské národnosti, byla zahájena proti skupině akce pod vedením vsetínského gestapa. Dne 26. dubna 1945 obklíčili gestapáci a oddíl bývalých vojáků rudé armády Lažův dům. Došlo k boji a dvěma členům skupiny (údajně i stařence Lážové) se podařilo uniknout, ale dům byl palbou zapálen a v jeho sklepě se udusili Josef Laža se svou snoubenkou a strýcem s tetou.

Vařákovy paseky
Těsně před koncem války 2. května zde partyzánský oddíl napadl skupinku německých vojáků. Partyzáni se následně stáhli, varovali přitom obyvatele aby odešli. Obyvatele pasek se naneštěstí navečer vrátili do domů v domnění že jim už nic nehrozí. Ale večer dorazili příslušníci vizovického wehrmachtu zatkli pasekáře a donutili je odejít do Valašské Polanky. Osm místních usedlostí poté zapálili. Jedenáct zatčených bylo po výsleších v Polance propuštěno (díky přímluvě místního faráře a farní kuchařky), další čtyři však nacisté dopravili do Hošťálkové a pak je popravili ve Spívalově dolině.