Výr velký je sova, která hnízdí brzy na jaře. Vejce klade často ještě v době, kdy napadne poslední sníh. Vlastní hnízdo si nestaví. Využívá opuštěná hnízda dravců nebo se zabydlí na zemi pod vyvráceným pařezem. Ale jeho nejoblíbenějším místem jsou nepřístupné skalní stěny. Často se pak stává, že samice zvolí malou římsu, ze které se odrostlá mláďata zřítí. A právě k takové situaci došlo letos v květnu v jednom z lomů na Hranicku. O kuriózní záchraně výřího mláděte, které bylo převezeno do záchranného centra v Hošťálkové, jsem vás v červnu již informovala (čtěte ZDE). Situace se bohužel opakovala o měsíc později, kdy ze skalní římsy přepadlo i druhé mládě. To bylo předáno Záchranné stanici v Bartošovicích na Moravě, kam bylo z kapacitních důvodů převezeno i mládě z Hošťálkové. A tak se sourozenci znovu setkali.
Záchranná stanice v Bartošovicích má letitou tradici. Je to první zařízení tohoto typu v Evropě, které je součástí Národní sítě záchranných stanic ČR. Ve své správě má rozsáhlé území tří krajů, a to Moravskoslezského, Zlínského a části Olomouckého. Každoročně ošetří kolem 1700 volně žijících živočichů, z čehož je asi 80% tvořeno ptáky. Jen v 1. polovině letošního roku přijali do péče 1080 živočichů. Nejčastějšími druhy jsou poštolky, drobní pěvci, puštíci nebo ježci. A mezi nimi i naši výři.
A jak se jim daří? Už to nejsou ony ustrašené kuličky prachového peří s cvakajícím zobákem. Dnes jsou již samostatní, plně opeření, ve výborné kondici a připraveni na vypuštění zpět do volné krajiny. Než se ale tak stane, budou označeni evidenčním ornitologickým kroužkem, a jelikož byli vybráni i do projektu Monitoring vybraných druhů ptáků, byli v minulém týdnu vybaveni solárními vysílačkami. Pomocí satelitního vysílače tak bude možné sledovat jejich pohyb a místo výskytu. Přispějí tak k rozšíření poznatků o teritoriálním chování a biologii výra velkého.
Je na čase, aby se rozlétli do světa. Popřejme jim oběma šťastný let.
