Výstava známého regionálního malíře Josefa Bartoloměje Krále se měla v novojičínské městské galerii Stará pošta původně konat na podzim loňského roku a měla být v pořadí již třetí autorovou výstavou pořádanou při příležitosti jeho sedmdesátin. V té době měl totiž za sebou již dvě úspěšné jubilejní výstavy, a to ve známých a návštěvnicky populárních výstavních síních našeho regionu – na Zvonici Soláň a v Muzejním a galerijním centru ve Valašském Meziříčí. Připravovanou novojičínskou výstavu chtěl jubilující autor rovněž koncipovat jako retrospektivní a ohlédnout se tak prostřednictvím vystavených maleb za svou dosavadní tvůrčí cestou, trvající úctyhodných pětyčtyřicet let, a to od poloviny 70. let minulého století až po nejnovější díla na téma Na dotek nekonečna. Nikdo v té době netušil, že se jedná o jedny z posledních malířových obrazů, které pojmenoval s nebývalou jasnozřivostí… Životní pouť tohoto osobitého tvůrce mnoha talentů a zájmů se totiž nečekaně uzavřela 11. listopadu roku 2020.

Námětem malířových děl se již záhy stal jeho vnitřní svět a obrazy (pomyslnými "okny") pak dával nahlédnout do fantazijních krajin své niterné obraznosti. Vždy mu byly blízké výtvarné polohy, které byly schopny svou mnohoznačností atakovat vnímatelovu představivost a měly v sobě silný evokační potenciál. Ať již se jednalo přímo o imaginativní tvorbu či o strukturální a lyrickou abstrakci. Je třeba dodat, že některé z jeho děl se vyznačují i symbolickým podtextem nebo meditativním vyzněním. Jako tvůrce byl Josef Bartoloměj Král snílkem-fantastou, básníkem, filosofem i metafyzikem… S vážností přistupoval k malířské tvorbě, neboť obraz byl pro něj především dílem ducha. Pomíjivým vrcholkem vlastních sil, možností a poznání. A jak sám přiznával, spoustu času přitom trávil přemítáním, hledáním zákonitostí, souvislostí, hnán touhou po nadhledu i potřebou hledače-objevitele dostat se pod povrch věcí...

Současnou malířovu výstavu připravili in memoriam jeho manželka Dana Králová spolu se dvěma syny, Petrem a Alešem. Ponechali ji původní, autorem zamýšlený název „Jsme jako ty hračky“, k němuž se váží tato umělcova poetická slova: „Jsme hračky, s pěrkami pocitů a citů, klíčkem z dětství natažené, jež hvězdný hodinář ze tmy složil a od strojku zahodil klíč." Kreativita Josefa Krále se projevovala nejen při malování obrazů, ale i při psaní básní, skládání písní či při hře na kytaru. Jako jeden z mála výtvarných tvůrců byl schopen si při vernisážích výstav zajistit i vlastní hudební vystoupení. Je chvályhodné, že při realizaci této novojičínské výstavy jeden ze synů – Petr, který se ujal role kurátora, zvýznamnil souvztažnost slova a obrazu v otcově díle a k vystaveným malbám doplnil výtahy z tatínkovy básnické tvorby. Navíc během vernisáže zahrál na housle i zazpíval některé z oblíbených písní z tatínkova repertoáru.

Závěrem lze jen konstatovat, že Josef Bartoloměj Král uměl využít každé minuty svého života a nepromarnil žádné ze svých nadání.