Proniknout do umění tapiserie umožnil návštěvníkům olomoucké výstavy její autor – ředitel a textilní výtvarník Moravské gobelínové manufaktury, akademický malíř Jan T. Strýček, a to na komentované prohlídce, která se uskutečnila ve čtvrtek 16. července v Muzeu moderního umění (obr. 1–2). Ve svém erudovaném a zároveň strhujícím výkladu se věnoval námětům, významům i poselství uměleckých děl renomovaných tvůrců, které jej oslovily a které se rozhodl převést do textilní podoby. Poutavě vyprávěl o spolupráci s umělci a vyprávění zpestřil o zajímavé epizody z jejich života i tvorby. Zároveň se pokusil zprostředkovat návštěvníkům proces dílenské tvorby tapiserií, který začíná Strýčkovou tvůrčí a virtuózní interpretací výchozího uměleckého díla-předobrazu a vytvořením kartonu či pauzy pro gobelíny a technického výkresu – tzv. patrony pro koberce. Dle nich se zhotovují tapiserie, tj. tkají gobelíny a kelimy či vážou vlasové koberce. Ředitel gobelínky v této souvislosti zdůraznil a zvýznamnil roli zkušených tkadlen: „…moje hledání cesty k proměně předlohy do textilního jazyka je podmíněno i vědomím dlouhého času života gobelínářek, který musí být do realizace tapiserie vložen. K jejich uměleckořemeslnému umu, k jejich schopnosti výtvarné empatie, k času jejich života věnovaného dílu mám bezmeznou úctu.“

Koncepce výstavy je vyjádřena v jejím podtitulu: „Dílo a jeho předobraz“. Výstava tak nabízí jedinečnou příležitost porovnat předobraz – výchozí originální výtvarné dílo s výslednou textilní realizací (obr. 3). Dle kurátorky výstavy PhDr. Simony Jemelkové se tím naskýtá možnost odhalit, „jaký je vnitřní vztah mezi výtvarnou předlohou a realizací“ a jakými textilními postupy dochází k transkripci výtvarných technik. Podle Jana T. Strýčka se umění převodu do textilního jazyka projeví na kvalitě provedení každého detailu.

V prestižním výstavním prostoru tzv. Trojlodí je prezentováno přes čtyřicet monumentálních tapiserií, mnohé z nich spolu se svými předlohami-uměleckými díly. Vystavené exponáty byly zapůjčeny z Moravské gobelínové manufaktury, Poslanecké sněmovny ČR, Ministerstva financí ČR, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea regionu Valašsko, nebo pocházejí ze sbírek Muzea umění Olomouc a od soukromých majitelů.

Ve vstupní části výstavy jsou naznačena umělecká východiska Moravské gobelínové manufaktury. Jedním z nich je odkaz zakladatele dílen Rudolfa Schlattauera, na který dílna vědomě navazuje a rozvíjí jej. Ten je prezentován poměrně neznámým gobelínem objeveným nedávno v soukromé sbírce, který je pozoruhodný motivickou bohatostí, se zastoupením téměř všech stěžejních motivů typických pro Schlattauerovy náladové krajinářské náměty (obr. 4). Secesní gobelín je vystaven vedle Strýčkovy tapiserie „Cestou zpět“ (1996), u níž z úcty k průkopnickému dílu prvního ředitele dílen byla použita gobelínová technika, kterou si Schlattauer osvojil při cestách po severských zemích. Umění tapiserie rozvíjené ve valašskomeziříčské gobelínce již od roku 1909 dospělo v současnosti po stránce řemeslné i výtvarné k virtuozitě, k níž svým dílem přispěla i Strýčkova autorská tvorba 80. let minulého století (např. vystavený cyklus „Velké koupání“ (1982), kdy se profiloval umělcův zcela osobitý tkalcovský rukopis s graficky výraznými rastry protkávaných útků (obr. 5).

Dominantní část výstavy tvoří tapiserie zhotovené v Moravské gobelínové manufaktuře za posledních 25 let. Převažují díla z druhé poloviny devadesátých let, kdy se ve valašskomeziříčské gobelínce rozjela dlouhodobá spolupráce s předními českými výtvarnými umělci. Tento unikátní a progresivní projekt Actual Textile Art byl zahájen roku 1993 a pokračuje až do současnosti. Z tvorby devadesátých let jsou představeny gobelíny a tkané i vázané koberce podle uměleckých děl Jiřího Načeradského, Margity Titlové, Zorky Ságlové, Jiřího Davida, Milana Grygara, Michala Rittsteina, Václava Bláhy, Michala Cihláře, Stanislava Kolíbala, Zbyška Siona, Jiřího Valocha, Petra Kvíčaly, Ivana Komárka aj. Poslední dvě desetiletí nového milénia pak zastupují tapiserie dle předloh Romana Franty, Jaroslava Róny, Vladimíra Kokolii, Jiřího Sopka, Petra Nikla a především Karla Malicha a Jana T. Strýčka (např. ukázky ze Strýčkových mnohodílných cyklů tapiserií „Sladké zboží“ (2004) a „Tráva“ (2007). Novinkou mezi exponáty je pak tapiserie „Den a noc“, utkaná v letošním roce podle kartonu Mikuláše Medka z roku 1956 (obr. 6).  

Přestože jsou tradiční předlohou pro tapiserie malířská díla, mezi vystavenými výtvarnými předlohami se objevují nejen malby (obr. 7), ale také pastely (obr. 8), grafiky (obr. 9), kresby (obr. 10), potisk tiskátky, fotografie (obr. 11) či dokonce konceptuální díla. Každé z nich je slovy Jana T. Strýčka interpretováno „metodou intuitivní transpozice“ a do výsledného textilního díla převedeno adekvátními textilními přístupy. K pochopení tvůrčího procesu vzniku tapiserie je ideální navštívit komentovanou prohlídku s autorem výstavy. Při individuální prohlídce lze nahlédnout do umění tapiserie i pomocí rozšířených popisků u exponátů.

 

Foto z výstavy O. Méhešová.