Na závěr výstavy Ludmily Vaškové (4. 7. 2019 – prodloužena do 10. 6.) ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm byla 29. května pokřtěna dlouho očekávaná autorčina monografie.

Slavnostní akt se konal přímo ve výstavě, ve výstavním sále Sušák, a kvůli zvýšeným hygienickým opatřením se ho zúčastnil jen úzký okruh rodiny, přátel a příznivců Ludmilina díla. Srdečnou atmosféru akce umocnilo vystoupení Ludmiliných hudebních kolegů-kamarádů: Mariana Friedla (flétna) a Pavla Ptáčka (zpěv). Vyvrcholením programu pak byl samotný křest monografie, kterého se ujal duchovní správce zašovské římskokatolické farnosti P. Jiří Polášek. Novou publikaci nejen pokřtil mořskou vodou, ale také ji požehnal. Jelikož v mládí absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, má k umění blízký vztah a svým duchovním vhledem je pro Ludmilu Vaškovou i zasvěceným průvodcem symbolickým světem křesťanské ikonografie.

Vznik monografie inicioval manžel Ludmily Vaškové, grafik a typograf Břetislav Vašek. První grafickou koncepci publikace navrhl již v únoru loňského roku, neboť jeho prvotním záměrem bylo vydat monografii k Ludmiliným šedesátinám (nar. 30. 6. 1959) a při příležitosti uspořádání její jubilejní výstavy v rožnovském muzeu. Nicméně kvůli zajišťování potřebných finančních prostředků byla realizace publikace odložena. Zásluhou finanční podpory jak od samospráv města Rožnov pod Radhoštěm a obcí Hovězí a Velké Karlovice, tak i od vzácných příznivců či přátel byla monografie vydána letos v květnu, a to v rožnovském nakladatelství manželů Vaškových Libreta.

Obrazová publikace s více než 180 stránkami obsahuje vedle výběrového katalogu výtvarných děl i texty tří autorů: historičky umění Muzea regionu Valašsko Olgy Méhešové (život a dílo výtvarnice), etnologa Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Daniela Drápaly (ilustrační tvorba a spolupráce s rožnovským muzeem) a etnografky Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a kurátorky Ludmiliny výstavy Jany Tiché (masopust v lidové tradici).  

Monografie Ludmily Vaškové je ale především společným dílem manželů Vaškových, pojmenovaném podle autorčiny výstavy „Sbírání v zahradě“. A jako sama výstava, tak i publikace je pozváním do autorčiny tvůrčí zahrady, v níž se můžeme těšit z plodů její keramické, grafické, ilustrátorské, kreslířské i malířské tvorby. Do zahrady láskyplně pěstěné, která je oázou pro všechny, kdo žízní po kráse, harmonii, niterné procítěnosti, oduševnělosti i laskavém humoru. Do zahrady idylické až snové, do biblické zahrady Rajské, do kouzelné zahrady dětství, ale i do bylinkami provoněné, staré venkovské zahrádky…

Dosavadní tvůrčí cesta Ludmily Vaškové je pozoruhodná a vypovídá o její schopnosti permanentně rozvíjet svůj umělecký potenciál, a to v různých výtvarných oborech, v rozpětí od užité tvorby po volné umění. Po studiu grafiky a ilustrace si usilovnou pílí a vlastní praxí osvojila hrnčířské řemeslo (od roku 1985) a pronikla do tajů keramické tvorby, v níž uplatnila své modelační, kreslířské i malířské nadání. Vedle keramické profese, která si časem vybírá svou daň na Ludmilině zdraví, se ve středním věku dostává ke knižní ilustraci (od roku 2003) a zdokonaluje se v umění kresby a malby akvarelem. Zároveň v ní sílí touha věnovat se volné tvorbě, začíná malovat obrazy, prezentovat své dílo na samostatných výstavách (od roku 2007) a ve svých padesáti letech se navrací ke grafice (2009). Během následujícího ročního vysokoškolského studia výtvarného zaměření získává nové impulsy a s nebývalou tvůrčí energií vstupuje do další dekády svého uměleckého života, v němž dospěla k pověstné „jednotě v rozmanitosti“. Souvztažnost mezi autorčinou kresbou, grafikou, ilustrací, malbou či keramikou skvěle postihuje nejen koncepce právě končící autorčiny reprezentativní rožnovské výstavy, ale i sama monografie.  

Jedním ze svorníků Ludmiliny tvorby je její upřímný a láskyplný obdiv k lidové kultuře, valašskému folklóru. Jako zpěvačka lne zejména k lidové písni a čerpá z ní životní moudrost předků, prožitou zkušenost minulých generací, sdělovanou prostým slovem i emotivním pěveckým projevem, který přímo promlouvá do duše a srdce naslouchajícího. Ludmila považuje hudbu za nejduchovnější ze všech umění, neboť hudba a zpěv jsou obrazy k poslechu, kdežto výtvarné umění – to jsou obrazy k vidění.

Monografii lze prozatím zakoupit pouze v rožnovském Knihkupectví Nohavica a v Relaxačním centru SALZA Zašová.