Pravěk I. - Keramika

Mezi nejvýznamnější objevy pravěku patří kromě ohně, kola, polnohospodářství nebo metalurgie i vynález keramiky. Krátký lingvistický exkurz nás zavede skrze aténskou hrnčířskou čtvrť Kerameikos a mykénské hrnčíře kerameuse až k protoindoevropskému *ḱerh - (míchat) a indoáríjskému kūḍayati (pálit). Technologicky je keramika směsí dvou základních komponentů. První je plastická složka, tj. hlína (respektive jíl), která umožňuje samotné vytvarování nádoby a druhá je neplastická, tzv. ostřivo, které naopak snižuje tvárnost materiálu. Ovlivňuje tím smršťovaní výrobků při sušení a vypalovaní, zabraňuje praskání a trhání střepu a zvyšuje bod tavení hmoty, čímž umožní spojení střepu. Jako ostřivo se používaly různé mleté horniny, písek, štěrk, ale také organické látky jako sláma nebo popel.

Nejstarší keramika na světě pochází z Moravy a je datována do časového rozmezí 29 000 až 25 000 let před n. l. Jde o drobné plastiky, tedy sošky nebo destičky (nejčastějším nálezem jsou však jenom amorfní zlomky). Nejznámějším zástupcem této skupiny je věstonická Venuše, která je datována na spodní hranici výše zmíněného časového intervalu. Tato keramika však nepřekročila charakter uměleckého či náboženského rázu a nejde tedy o užitkové předměty. Navíc se jedná jen o krátkodobou záležitost, která byla omezena existencí jediné kultury v starší době kamenné. Vzhledem na technické možnosti užitkové keramiky, tedy její tvarovou stálost, tvrdost a křehkost, bylo k jejímu rozšíření nutné aspoň sezónní usazení populace, čímž se omezilo riziko rozbití. Nejstarší funkční keramika, reprezentovaná nádobami na vaření a skladování rýže, pochází z čínské jeskyně Xianren a její stáří dosahuje přibližně 20 000 let.

Nejstarší užitková keramika na Moravě se objevuje s příchodem prvních rolníků – lidu s lineární keramikou – někdy kolem roku 5600 př. n. l. Díky nalezišti v Kelči-Komárovicích víme, že se v našem regionu tato kultura objevila také, ale zatím nemáme její prokazatelné keramické nálezy. Nejstarší hliněný výrobek v oblasti reprezentují dva fragmenty, pravděpodobně z poháru kultury s nálevkovitými poháry z počátku eneolitu (3 800 – 3 400 př. n. l.), nalezeny v Podolí. Celé, respektive rekonstruované nádoby pochází ze závěru stejného období. Z víc než sto let starého výzkumu mohyl kultury se šňůrovou keramikou (2 800 – 2 500 př. n. l.) v Kelči-Němeticích se však dochovaly jenom nákresy pohárů, amfor a hrnců. Naopak z mohyl soudobé kultury se zvoncovitými poháry na pomezí Kelče a Rouského pochází dochovaný džbánek, mísa a zlomky poháru.

Vrchol keramické produkce v našem regionu, co do kvality i nalezené kvantity, reprezentují výrobky okruhu popelnicových polí, respektive jeho tří po sobě následujících kultur: lužické, slezské a platenické (1 400 – 300 př. n. l.). Zde kromě reprezentativního souboru z vícera pohřebišť, mezi kterými dominuje sada z Valašského Meziříčí-Krásna nad Bečvou, zaujme i nález z minulého roku, kdy byla na katastru Lešné-Lhotky nad Bečvou objevena část osady této kultury a mezi odkrytými objekty bylo i pyrotechnické zařízení, které jsme interpretovali jako keramickou pec.

Mladší období pravěku nejsou v našem regionu keramickými nálezy zatím zastoupeny. Bohatě je zde však doložen středověk a také novověk, ale to je již jiný příběh.

Neurčitelný fragment. Velká část pravěkých střepů nalezených formou povrchové prospekce je výrazně erodovaná a poškozena polnohospodářskou chemií (i.č. H958).

Fragmenty nádoby, pravděpodobně poháru, kultury nálevkovitých pohárů (Podolí). Pohár byl nádobou sociokulturního charakteru, sloužil zejména k pití piva při důležitých událostech. Často sloužil i jako milodar pro zesnulého (i.č. AH6678, AH6679).

Centrální mohyla válečníka kultury se šňůrovou keramikou (Kelč-Němetice) v nákresu jsou viditelné keramické nálezy (archiv Muzea regionu Valašsko).

Rekonstruované dno a výduť poháru (Kelč/Rouské) kultury se zvoncovitými poháry (i.č. H941).

Džbánek (Kelč/Rouské) kultury se zvoncovitými poháry. Džbánek představuje společensky významnější typ keramiky, který je spojený se stolováním (i.č. H942).

Tzv. pseudoamfory patřící slezsko-platenické kultuře (Valašské Meziříčí-Krásno nad Bečvou). Tyto luxusní leštěné nádoby sloužily jako urny, do kterých byl sypán popel zesnulého. Kovový efekt povrchu pravděpodobně napodobňoval kovové nádoby vyráběné v Středomoří (i.č. H808, H815).