Sluneční soustavou se kromě velkých těles, jako jsou planety s jejich měsíci, pohybuje také obrovské množství maličkých objektů – malých planetek a meteoroidů. Může se stát, že taková tělesa na své pouti vesmírem zkříží dráhu Země a s naší planetou se srazí. Při průletu zemskou atmosférou zazáří na obloze jako meteor. Vlivem tření o atmosféru se nejmenší tělesa vypaří. Pokud je ale toto těleso dostatečně velké (minimálně kolem 1 metru) je šance, že část jeho hmoty dopadne až na povrch Země jako meteorit.

DRUHY METEORITŮ

Kamenné meteority neboli chondrity – představují až 85 % všech známých meteoritů. Jejich chemické složení odpovídá sluneční pramlhovině a stáří se pohybuje kolem 4,5 miliardy let. Obsahují mimo jemnozrnné základní hmoty také tzv. chondry – kulové částice o velikosti obvykle několika milimetrů, tvořené olivínem, plagioklasem a pyroxenem. Speciální typy kamenných meteoritů jsou např. uhlíkaté chondrity, enstatitové chondrity nebo achondrity.

Železné meteority – jsou složeny především ze železa a niklu. Pocházejí pravděpodobně z jader rozpadlých planetek. Pokud se povrch železného meteoritu vyleští a následně naleptá, dají se pozorovat tzv. Widmanstättenovy obrazce (neuspořádané struktury dlouhých železo-nikelnatých krystalů).

Železokamenné meteority – tvoří přechodný typ mezi kamennými a železnými meteority. Obsahují přibližně stejné objemové množství křemičitanových minerálů (olivín, pyroxen) a ryzího kovu (slitinu železa a niklu).

Zvláštními a velmi vzácnými jsou pak meteority, jejichž původ musíme hledat na povrchu Měsíce či Marsu.

Lunární meteority – se od ostatních meteoritů nebo od pozemských hornin liší zejména svým chemickým složením. Vznikly dopadem jiného meteoritu na povrch Měsíce. Měsíční materiál byl díky malé gravitaci „vystřelen“ zpět do vesmírného prostoru a jeho malá část dopadla na Zemi.

Marsovské meteority – jsou tvořeny sopečnými vyvřelinami z marsovských sopek. Tento původní materiál byl v době asi před dvěma miliony let vyražen z povrchu Marsu při prudkém nárazu, impaktu, nejspíše malé planetky.

Zajímavosti ze světa meteoritů

Astronomové bývalého Československa, resp. České republiky patří mezi světovou špičku ve výzkumu meteoritů. V roce 1959 se RNDr. Zdeňkovi Ceplechovi z Astronomického ústavu AV v Ondřejově podařilo pomocí snímků z bolidových kamer vypočítat hlavní parametry dráhy a odhadnout oblast dopadu velmi jasného bolidu. V určené oblasti byly skutečně nalezeny 4 fragmenty tohoto tělesa nazvaného Příbram. Šlo o první případ na světě, kdy se podařilo nalézt tzv. meteorit s rodokmenem.

Patrně nám nejbližší dopad meteoritu z poslední doby je meteorit Morávka, nazvaný podle beskydské obce, v blízkosti které meteority dopadly. V sobotu 6. května 2000 spatřili stovky pozorovatelů v České republice, Polsku a na Slovensku přelet velmi jasného bolidu. Úkaz způsobilo těleso o hmotnosti asi 2 tuny a velikosti přibližně 1 metr. Jeden ze tří amatérských videozáznamů ukazuje rozpad meteoritu asi na 35 kusů. Celkem bylo objeveno šest fragmentů, první z nich bezprostředně po dopadu.

Rekordmanem mezi meteority je Hoba West. Jedná se o železný meteorit, který byl nalezen v roce 1920 v Namibii. Jeho rozměry jsou 2,9 × 2,8 × 0,9 metru a hmotnost je odhadována na 64 až 70 tun. Dopadl na Zemi asi před 80 tisíci lety a navzdory své velikosti nevytvořil žádný viditelný kráter.

Při dopadu meteoritu Canyon Diablo zhruba před 50 tisíci lety vznikl známý Barringerův kráter v Arizoně. Hmotnost tělesa, které kráter vytvořilo, je odhadována na 70 tisíc tun a energie uvolněná při dopadu odpovídá ekvivalentu 20 megatun TNT. Barringerův kráter byl prvním spolehlivě identifikovaným kráterem vytvořeným dopadem meteoritu.

Asi mediálně nejznámějším je meteorit Chelyabinsk, který zazářil ráno 15. února 2013 nad stejnojmenným ruským městem. Jeho let sledovalo mnoho svědků a byl zaznamenán spoustou bezpečnostních a dopravních kamer i mobilními telefony. Právě tyto záznamy pomohly českým astronomům určit jeho dráhu i místo dopadu hlavního fragmentu do jezera Čebarkul.