Dřevo bylo pro Valašsko odnepaměti nejcharakterističtější surovinou. Zhotovovaly se z něj příbytky a jejich vybavení i předměty denní potřeby.
Už od pradávna měli naši předci potřebu si dřevěné předměty zdobit a dělat si tak svět kolem sebe krásnější. Nejvhodnějším způsobem k tomu byla technika dřevořezby, tedy odnímání dřevěné hmoty za pomoci ostrých nástrojů – především nožů a dlát.
V lidovém prostředí se tedy dřevořezbou nejprve dekorovaly dřevěné užitkové předměty, teprve později přecházeli její autoři k volné řezbářské tvorbě, nejčastěji v podobě vyřezávaných plastik či reliéfů. Díky četnosti lesů a dostupnosti dřeva se stalo Valašsko kolébkou mnoha lidových řezbářů.
Jedním z nejsvéráznějších byl Josef Heja (1902-1985). Rodák z Hovězí prožil většinu svého života v údolí Dinotice na Halenkově. Kontakt se dřevem jej provázel celým životem – vedle práce v zemědělství se živil jako nevyučený bednář, lesní dělník či tesař, v zimě zase vyráběl dřevěné předměty denní potřeby. Dřevo samo bylo také inspirací pro jeho tvorbu. Obzvlášť podnětně na Heju působily samorosty, především pak jalovcové keře a kořeny, které nalézal při pasení dobytka a jež tvoří starší skupinu jeho dřevořezeb. Charakteristickým znakem jeho osobitých výtvorů je závěrečná úprava vodovými barvami a tužkou či pastelkou.
Dokladem řezbářského umění prostých lidí z Valašska je výstava Dřevořezba na vsetínském zámku. K vidění jsou na ní jednak řezbou zdobené předměty – ať už pracovní nástroje, například stolařský hoblík dekorovaný vrubořezem s datací 1795, dále formy na máslo nebo modrotisk, především pak vzácné perníkové formy z 19. století provedené technikou zapuštěného reliéfu a negativní řezby, nechybí tu ani cenné výklenkové plastiky, čagany a další. Vedle nich je zde prezentováno několik desítek rozmanitých figurek či reliéfních obrazů od osobitých valašských řezbářů 20. století – Karly Dorotíkové, Josefa Heji, Jiřího Maliny, Antonína Tlaška či Michala Žitníka. Výstava potrvá do 10. 3. 2019.
