Jedinečná přírodní galerie ve Zbrašovských aragonitových jeskyních má zcela specifické podmínky, zejména ty klimatické, které jsou pro prezentaci tvorby mnohých výtvarníků zcela neakceptovatelné. S jejich dílem se v této přírodní galerii samozřejmě nesetkáme, ale i pro ty ostatní představuje jedinečný výstavní prostor vždy velkou výzvu. Někoho osloví sošná kulisa krasových útvarů coby působivý pandán k vlastnímu sochařskému dílu. Dalšího zase možnost scénického nasvícení a emotivní potenciál hry světla, stínů a temnoty. A dokonce jsou i takoví tvůrci, kteří ze slabiny učiní přednost, jako v případě loňského vystavující umělce, architekta Libora Sošťáka, pro nějž vysoká vlhkost vzduchu představovala potenciální zmalebňující faktor (ve smyslu „malování rzí“).

Pro současnou trojici vystavujících autorů – sklářské výtvarníky a designéry Filipa Dobiase (nar. 1990) a Jakuba Petra (nar. 1987) a sklářského mistra-brusiče Davida Gáberu (nar. 1976) – se výzvou stala absolutní temnota, která je na naší planetě vlastní jen hlubinám oceánů a jeskyním. Tedy prostorům obývaným tzv. živými žárovkami čili organismy, které ve věčné tmě musí spoléhat na vlastní světlo, ať již je za jejich světélkováním bioluminiscence či fluorescence. Vzniklá zář je pak namodralá, zelená, žlutá či červená. Světélkující organismy působí jako odhmotněné přízraky z jiného světa, ze světa v hlubinách – ze světa na dně... A připomeňme si, že výstavě dali autoři evokační, víceznačný název Dna nebo také DNA. Nepřekvapí tedy, že za ústřední objekt instalace tak zvolili dvoušroubovici, jejíž ikonický geometrický útvar je nejčastěji spojován s molekulou DNA (kyselinou deoxyribonukleovou) – nositelkou genetické informace takřka všech organismů.

Uměleckým materiálem autorů je sklo, přičemž v případě instalace ve Zbrašovských aragonitových jeskyních umocnili právě jeho barevně-světelné kvality. Přímo pro výstavu vytvořili objekty sestavené z prefabrikovaných trubic vyrobených z čirého skla. Ty opatřili luminiscenčním nástřikem, který po nasvícení modře světélkuje. Barevně světelné metamorfózy lze očekávat od světelného disku s názvem Aquarell Light, společné dílo Filipa Dobiase a Jakuba Petra, které umělci mimo jiné prezentovali v roce 2019 na výstavě v Paříži a které díky elektronicky řízenému LED panelu nabídne divákovi doslova malířskou podívanou. Tyto výstavní exponáty souznějí zejména s uměleckým směřováním a tvůrčím experimentováním Jakuba Petra, sklářského vizionáře, který vychází z inovativních technologických postupů a který vytváří sofistikované projekty založené zejména na kinetismu a vizuálně strhujících optických efektech. Jakub pochází ze sklářského rodu i kraje a v Železné Brodě absolvoval sklářskou školu. Za studií v ateliéru skla na pražské VŠUP se setkal se svým spolužákem z Valašska, s Filipem Dobiasem, absolventem valašskomeziříčské sklářské školy. Oba měli společného pedagoga, doc. akad. sochaře Ronyho Plesla, a oba tíhli jak k designu a sklářskému řemeslu, tak i k volnému umění a tvorbě instalaci.

Ve výstavě autoři využili rovněž vlastností uranového skla, které má schopnost fluoreskovat v ultrafialovém světle, a to do světle zelené a žluté barvy. V případě těchto exponátů máme možnost nahlédnout do současné společné tvorby Filipa Dobiase a Davida Gábery – mistra brusiče, který po vyučení pracoval v Karolince nejprve ve sklárně Crystalexu a poté u Mosera. V roce 2018 založili společnost Crystal Brothers ateliers, se sklářským studiem ve Vsetíně, kde se specializují na ruční výrobu luxusního broušeného skla – váz, mís, nápojových souprav a interiérových svítidel. Navazují tak na úctyhodnou tradici českého křišťálového skla, ale vytváří si vlastní originální rukopis příznačný náročným brusem a rafinovanými strukturami inspirovanými přírodními formami.

Vedle své tvorby, známé u nás i v zahraničí pod značkou Crystal Creative, zhotovují rovněž zakázky od předních sklářských designérů a firem, např. pro Ronyho Plesla či Mosera. Příležitostně se naskytnou i realizace, které jsou pro ně tvůrčí výzvou a které tudíž s radostí vítají. Jedná se např. o tavenou plastiku Moon Table 2021 s reliéfem měsíční krajiny, jejíž pecní formu vyrobili za spolupráce s Jakubem Petrem a využili přitom moderní technologie jako je 3D modelování a CNC fréza. A jak sami dodávají: „ pokud víme, tak v oblasti tavené plastiky ji ještě nikdo před námi nepoužil.“  V budoucnu by se pak rádi věnovali projektům do architektury, osvětlovadlům či monumentální skleněné plastice.